Každý prvek hodin, na kterých to čtete, byl vynalezen někým, někde, z důvodu, který obvykle neměl nic společného s tím, čím se stal.
Káhira nám dala den. Egyptští astronomové rozdělili oblohu do 36 hvězdných skupin – dekanů – a použili je jako noční hodiny: dvanáct bylo viditelných přes celou noc, takže noc měla dvanáct hodin a den dvanáct odpovídajících. Odtud pochází 24hodinový den a nikdy nebyl revidován. Stejný systém vytvořil 365-denní občanský rok, kterému Egypt poté odmítl dát přestupný den, takže jeho kalendář putoval pozpátku přes roční období a trvalo 1 460 let, než se znovu seřadil.
Athény nám daly stroj. Mechanismus Antikythera, vytažený z vraku lodi v roce 1901 a uznaný jako zařízení s převodovkou v roce 1902, byl postaven kolem roku 150–100 před naším letopočtem. Předpovídalo zatmění, sledovalo nepravidelný pohyb Měsíce, ukazovalo planety a odpočítávalo olympijský cyklus. Nic srovnatelně složitého se neobjevilo 1400 let.
Řím nám dal kalendář. V roce 1582 Řehoř XIII vymazal deset dní a co je důležitější, stanovil pravidlo přestupného roku: dělitelný čtyřmi, kromě století, pokud není dělitelný čtyřmi sty. Toto pravidlo tiše běží uvnitř každého zařízení na Zemi.
Chicago nám dalo časové pásmo. Před 18. listopadem 1883 běžela Severní Amerika na zhruba tři sta místních slunečních časů. Železnice jednoduše zavedly čtyři zóny na kontinentu, aniž by se zeptaly jakékoli vlády. Chicagské hodiny byly posunuty o devět minut a třicet dva sekund a město mělo odpoledne dvakrát poledne.
Londýn nám dal nulu. V roce 1884 se dvacet šest zemí dohodlo, že nulová zeměpisná délka bude probíhat přes Airy Transit Circle v Greenwichi. Každé časové pásmo na Zemi se měří od této čáry – která, jak později odhalila GPS, je asi 102 metrů od místa, kde moderní referenční poledník skutečně spadá.
Paříž nám dala metr měřením oblouku poledníku z Dunkerque do Barcelony přes revoluci a válku. To pak odmítalo říkat slovo „Greenwich“ v zákoně až do roku 1978.
Auckland nám poskytl letní čas ve formě článku, který v roce 1895 přečetl Wellington Philosophical Society entomolog, který chtěl více večerního světla pro chytání můr. Byl k smíchu.
Berlín nám dal letní čas v podobě, která se skutečně stala: příkaz z 30. dubna 1916, abychom šetřili uhlím v době války. Během šesti týdnů ji zkopírovalo tucet zemí, včetně několika ve válce s Německem.
Kodaň nám poskytla nejambicióznější hodiny, jaké kdy jeden člověk postavil – Verdensur Jense Olsena, dvanáct strojků, 15 448 dílů, natahovaných ručně každý týden, s převodem, který dokončí jednu otáčku každých 25 753 let.
Curych nám dal ten nejdisciplinovanější: nádražní hodiny, jejichž vteřinová ručička je záměrně chybná 58,5 sekundy z každých 60, přijíždějí dříve a čekají, aby mohly být přesně správné v jediném okamžiku, na kterém záleží.