Některé země jsou tak široké, že na jejich dvou koncích vychází slunce s odstupem několika hodin. Každá z nich se musela rozhodnout, zda se hodiny budou řídit oblohou, nebo státem. Ne všechny se rozhodly stejně.
Peking – Čína je široká asi 5 000 kilometrů a zasahuje do pěti zeměpisných časových pásem, zhruba od 73° do 135° východní délky. V roce 1918 navrhla Ústřední observatoř Čínské republiky právě pět pásem, později oficiálně zavedených: Kunlun (UTC+5:30), Sin-ťiang–Tibet (UTC+6), Kan-su–S’-čchuan (UTC+7), Čung-jüan (UTC+8) a Čchang-paj (UTC+8:30). V roce 1949 bylo všech pět zrušeno a celá země dostala jedny hodiny: pekingský čas, UTC+8. Nejvíc je to vidět na dalekém západě, kde v Kašgaru vychází slunce uprostřed zimy podle oficiálních hodin až kolem desáté dopoledne. V praxi se tam v každodenním životě široce používá druhý, neoficiální čas – sinťiangský neboli urumčijský čas, o dvě hodiny za Pekingem – a mezinárodní databáze časových pásem pro něj má vlastní záznam.
Dillí – Indie se rozhodla stejně a ze stejného deklarovaného důvodu: kvůli národní soudržnosti. Indický standardní čas byl 1. září 1947 stanoven na UTC+5:30, odvozený od jediného poledníku 82°30′ východní délky. Zeměpisně se Indie rozprostírá přes téměř 30 stupňů zeměpisné délky, což stačí na dvě pásma. Na východním okraji Indie vychází slunce téměř o dvě hodiny dřív než na západním a v Ásámu může v zimě zapadat kolem půl páté odpoledne, zatímco pracovní den pokračuje. Čajové plantáže v Ásámu už od britské éry potichu běží o hodinu napřed před zbytkem země na neoficiálním čase čajových zahrad (Tea Garden Time) a běží tak dodnes.
Moskva – Rusko se vydalo opačnou cestou a ponechalo si jedenáct časových pásem, nejvíc ze všech zemí kromě Francie, jejíž počet se skládá ze zámořských území. Centralizovalo však jinak: po většinu minulého století se sovětské a ruské železniční jízdní řády v celé síti vydávaly v moskevském čase, takže cestující nastupující na Dálném východě četl čas odjezdu, který neměl se sluncem za oknem nic společného.
Melbourne – Austrálie je protipříklad, a to poučný. Protože letní čas je věcí jednotlivých států, a ne federace, mění se tři oficiální časová pásma Austrálie na půl roku v pět, včetně dvou různých půlhodinových posunů. Nikdo to tak nenavrhl. Každý stát a teritorium odpověděly na otázku samostatně a takhle ty odpovědi vypadají dohromady. Sahá to až k jednotlivým městům: Broken Hill v Novém Jižním Walesu používá jihoaustralský čas.
Kuala Lumpur – Malajsie čelila menší verzi téhož problému, půlhodinovému švu mezi poloostrovní a východní Malajsií, a odstranila ho v posledních třiceti minutách roku 1981.
Těchto pět zemí dohromady předvádí tento argument tak jasně, jak jen to jde. Hodiny mohou být přesné, nebo společné. V dostatečně velké zemi nemohou být obojí – a každá z těchto vlád si musela vybrat, čeho se vzdá.