Aktuální místní čas: Řím

Denní světlo během roku: Řím

Věděli jste, že…

Řím vymazal deset dní a Evropa se o to hádala 341 let

Každý den turisté vhodí do Fontány di Trevi zhruba 3 000 eur v mincích.

Za rok to dělá asi 1,4 až 1,6 milionu eur. V roce 2022 charita Caritas Roma vylovila z vody 1,4 milionu eur; rok 2023 byl rekordní.

Při průměru řekněme třicet centů za minci představuje 3 000 eur denně řádově deset tisíc mincí, házených rukou přes levé rameno, každý den, ve městě, které ročně navštíví kolem 21 milionů turistů.

Sbírají se tyčemi s kartáči a sací hadicí za přítomnosti policie, protože podle městské vyhlášky se mince stává obecním majetkem ve chvíli, kdy dopadne do vody – vylovit si ji je tedy krádež. Zatýkání je běžné. Jeden muž novinářům řekl, že vylovování mincí bylo léta jeho živobytím.

Od roku 2001 putují peníze charitě Caritas Roma, která z nich provozuje potravinovou banku a vývařovnu a pomáhá rodinám v nouzi. Tvoří zhruba 15 % ročního rozpočtu charity a díky dobrovolníkům, kteří mince počítají, spolkne jejich třídění jen asi 6 %.

Mince přicházejí ve všech měnách světa – eura, dolary, libry – a třídí se a směňují. Caritas mezi nimi podle svých slov našla i brýle, náboženské medailonky a zubní protézu.

Hodiny: to vše je velmi římské uspořádání, protože tohle město má bohatou minulost v tom, že všem ostatním určuje, co a jak počítat.

24. února 1582 vydal papež Řehoř XIII. bulu Inter gravissimas – „mezi nejvážnějšími záležitostmi“. Juliánský kalendář od Julia Caesara v tichosti nadhodnocoval délku roku asi o jedenáct minut a jedenáct minut v roce, nasčítaných od nicejského koncilu roku 325, posunulo jarní rovnodennost o deset dní. Velikonoce se rozjížděly.

Oprava byla strohá. V zemích, které ji přijaly okamžitě, po čtvrtku 4. října 1582 následoval pátek 15. října 1582. Dny 5. až 14. října prostě neproběhly. Dekretem bylo z historie lidstva odstraněno deset dat.

Jeden detail je nenápadně geniální: cyklus dnů v týdnu zůstal nedotčen. Po čtvrtku pořád následoval pátek. Poskočila jen čísla. Nikdo nepřišel o neděli.

Pak se Evropa další tři a půl století nemohla shodnout.

Katolické státy přešly okamžitě – Papežský stát, Španělsko, Portugalsko, Polsko-Litva. V prosinci následovala Francie. Protestantské a ortodoxní země odmítly kalendář vydaný papežem. Británie odolávala až do roku 1752, kdy už chyba rozrostla na jedenáct dní, takže po středu 2. září následoval čtvrtek 14. září. Rusko čekalo do roku 1918. Řecko do roku 1923 – 341 let po Římě.

Po staletí se datum měnilo při přechodu hranice. V roce 1627 se anglická vojska vylodila na Île de Ré 12. července a Francouzi na ně čekali 22. července. Týž den. Obě strany se shodly, že je čtvrtek.

A Švédsko se velkolepě pokusilo zavést změnu postupně tak, že po čtyřicet let vynechá každý přestupný den. Vynechalo rok 1700, pak zapomnělo v roce 1704 a znovu v roce 1708 – takže se ocitlo o den napřed před juliánským kalendářem a o deset dní pozadu za gregoriánským, jako jediné na světě s vlastním kalendářem.

Tohle čtete v Řehořově kalendáři. Stejně jako skoro všichni ostatní. Skutečným přínosem reformy nebylo oněch deset dní, ale pravidlo přestupného roku: dělitelný čtyřmi, kromě celých století, pokud nejsou dělitelná čtyřmi sty. Proto rok 1900 nebyl přestupný a rok 2000 ano.

Toto pravidlo dnes tiše běží v každém telefonu, každém serveru a všech hodinách na Zemi, včetně těchto. Papežská oprava data Velikonoc ze 16. století vám dodnes počítá v kapse.