Aktuální místní čas: Káhira

Denní světlo během roku: Káhira

Věděli jste, že…

Egypt vynalezl 24hodinový den a pak nechal svůj kalendář 1 460 let bloudit

Egypt každý den distribuuje zhruba 250 až 270 milionů bochníků dotovaného chleba.

Nárok činí pět chlebů na osobu a den, čerpaných přes vládní čipovou kartu, a týká se přibližně dvou třetin populace – někde mezi 66 a 70 miliony lidí.

Chléb je aish baladi a na slovu záleží. Ve většině arabsky mluvících zemích je chléb khobz. V egyptské arabštině je to _aish_ – což znamená „život“.

Ekonomika je mimořádná. Od roku 1989 do června 2024 se cena dotovaného bochníku držela na pěti piastrech – asi desetina amerického centu. Třicet pět let bez úprav, navzdory devalvacím, válkám a světovým obilným šokům. Když konečně vzrostla, šla na dvacet piastrů, přičemž příjemci stále platili zhruba 16 % nákladů na výrobu bochníku; zbylých 84 % pokrývá stát.

Samotný program chleba spotřebuje asi 9 milionů tun pšenice ročně – asi 3,5 milionu z domácí sklizně a 5,5 milionu z dovozu, což do velké míry vysvětluje, proč je Egypt často největším světovým dovozcem pšenice. Rozpočet na rok 2024/25 na něj vyčlenil zhruba 125 miliard EGP.

Egypťané snědí asi 180 kilogramů mouky na osobu za rok. Srovnávací údaj, který šéf státního úřadu pro obilí nabídl pro jiné země, byl maximálně 80.

Nikdy to nebylo jen o jídle. V lednu 1977 vyvolal pokus o snížení dotací dva dny celostátního protestu a byl zrušen. V roce 2011 lidé požadovali chléb, svobodu a sociální spravedlnost, a to v tomto pořadí.

Pevné číslo, držené po generace, zatímco odchylku vstřebává všechno kolem. Káhira to dělá už velmi dlouho.

Podívejte se na hodiny. Důvod, proč má na sobě 24 hodin místo 18, 36 nebo 10, je rozhodnutí učiněné na Nilu před několika tisíci lety.

Egyptští astronomové rozdělili oblohu do 36 hvězdných skupin, které Řekové později nazvali dekany. Každý dekan vycházel asi deset dní po předchozím. Kněží je používali jako noční hodiny: podle toho, který dekan právě stoupal nad obzor, se dala určit hodina. Během celé noci bylo vidět dvanáct dekanů – noc tedy dostala dvanáct hodin. Den dostal do páru také dvanáct. Odtud pochází čtyřiadvacetihodinový den a od té doby se nikdy nezměnil.

Stejný systém vytvořil kalendář. Egyptský občanský rok měl 365 dní: tři roční období – záplavu, vynoření, sklizeň – po čtyřech třicetidenních měsících, z nichž bylo 360, plus pět dní navíc připojených na konec a zasvěcených narozeninám pěti bohů. Každý měsíc se dělil na tři desetidenní dekany. Za Nové říše chrámové záznamy ukazují, že poslední dva dny každého dekanu byly pro královské řemeslníky dny odpočinku, což je asi nejblíž víkendu, kam se doba bronzová dostala.

Egyptské hodiny byly původně temporální – dvanáct denních hodin bylo v létě delších a v zimě kratších, protože musely rozdělit tolik denního světla, kolik ho skutečně bylo. Hodiny s pevnou délkou přišly později.

Hodiny: tady je ta vada – a je velkolepá.

Egyptský občanský rok neměl žádný přestupný den. Ani jeden, nikdy. Byl tedy každý rok asi o čtvrt dne kratší než skutečný sluneční rok, a nikdo to neopravoval.

Důsledkem toho je, že kalendář neustále ujížděl vůči ročním obdobím. Nový rok a skutečný heliakický východ Síria – událost, od které byl rok původně odvozen – se znovu sladí pouze jednou za 1 460 let. Svátek sklizně mohl připadnout doprostřed záplav – a nakonec se tak i stalo.

V roce 238 př. n. l. nařídil Kanópský dekret, vydaný synodou kněží na počest Ptolemaia III., přidávat každý čtvrtý rok k vloženým dnům šestý den. Reforma se nikdy neujala.

Egypt tedy vynalezl rámec, na kterém stále běží celá planeta, a poté po staletí odmítl jedinou opravu, díky níž by zůstal v souladu se sluncem.