Většina rozhodnutí o hodinách v této sérii posunula město dál od jeho vlastního slunce.
Španělsko přešlo v roce 1940 na berlínský čas a zůstalo u něj. Malajsie a Singapur v roce 1982 zaokrouhlily nahoru. Turecko se v roce 2016 trvale ustálilo na UTC+3. Island v roce 1968 zrušil letní čas tak, že si ho ponechal navždy. Pokaždé vláda upřednostnila administrativní pohodlí před astronomickou přesností a propast mezi hodinami a oblohou se rozšířila.
Čtyři země vynikají tím, že šly opačným směrem – a řekly to nahlas.
ASTANA, 2024 — nejjasnější a nejnovější případ.
Do roku 2024 byl Kazachstán rozdělen do dvou časových pásem, UTC+5 na západě a UTC+6 na východě. 1. března 2024 přešla celá země na jediné pásmo: UTC+5. Hodiny v Astaně, Almaty, Šymkentu a dvanácti oblastech se posunuly o hodinu zpět.
Neobvyklé je na tom uvedené zdůvodnění. Kazašští vědci argumentovali, že UTC+6 neodpovídá přirozenému slunečnímu času a že to nepříznivě ovlivňuje biologické rytmy a lidské zdraví. Vláda zvolila posun bližší slunci.
Astana se tak dostala z náskoku asi 74 minut před vlastním slunečním polednem na asi 14.
→ Astana
LISABON, 1976 a 1996 — dvakrát odmítnuto, dvakrát vráceno.
Portugalsko leží asi na 9° západní délky, v jedné linii s Británií a Irskem, a patří do GMT. Přesto dvakrát zkusilo středoevropský čas: v letech 1966 až 1976 a znovu v letech 1992 až 1996. Pokaždé se vrátilo.
Druhý návrat prosadila sdružení rodičů. Děti odcházely do školy za tmy a nechtěly jít spát, dokud bylo ještě světlo.
→ Lisabon
CARACAS, 1912 a 2007 — správný poledník, přijatý dvakrát.
Střed Venezuely leží poblíž 67°30′ západní délky, téměř přesně v polovině mezi standardními poledníky 60° a 75°. Nesedí na ni ani jedno celohodinové pásmo.
V roce 1912 země přijala UTC−4:30, vystředěné na poledník, na kterém skutečně leží. Caracas byl tehdy asi dvě minuty od svého slunečního poledne. V roce 1965 se ho země vzdala, aby se přizpůsobila mezinárodní celohodinové praxi, a v prosinci 2007 se k němu vrátila.
Znovu ho opustila v roce 2016, během energetické krize. Dnes Caracas předbíhá slunce asi o 28 minut.
→ Caracas
SOUL, 1954 — návrat k předkoloniálnímu poledníku.
Korea přijala UTC+8:30 v roce 1908 na základě poledníku 127,5° východní délky – což pro poloostrov astronomicky zhruba sedí. V roce 1912, za japonské koloniální nadvlády, ho generální guvernér změnil na UTC+9, aby se shodoval s Japonskem.
21. března 1954 vláda obnovila UTC+8:30, předkoloniální a přesnější standard. Vydržel do roku 1961, kdy se země vrátila k UTC+9 s odvoláním na efektivitu správy a koordinaci s obchodními partnery.
Soul tedy měl astronomicky správné časové pásmo dvakrát a dvakrát se ho vzdal.
→ Soul
Co mají tyto čtyři země společného.
Nic moc, kromě toho, že pokaždé někdo ten argument vyslovil nahlas. Portugalští rodiče mluvili o tmavých ránech. Kazašští vědci o cirkadiánním rytmu. Venezuelská a korejská vláda o poledníku, na kterém země skutečně leží.
Většinou se hodiny posouvaly kvůli obchodu, kvůli sladění, kvůli spojenci, kvůli okupantovi nebo kvůli energetickému výpočtu – a slunce se nikdo neptal.