Téměř každé rozhodnutí o hodinách v této sérii posunulo město dále od vlastního slunce.
Španělsko přešlo v roce 1940 do Berlína a zůstalo. Malajsie a Singapur se uzavřely v roce 1982. Türkiye se v roce 2016 natrvalo ustálilo na UTC+3. Island zrušil letní čas v roce 1968 tím, že si navždy ponechal letní čas. V každém případě vláda zvolila administrativní pohodlí před astronomickou přesností a mezera mezi hodinami a oblohou se zvětšila.
Čtyři šli jinou cestou.
ASTANA, 2024 – nejjasnější a nejnovější případ.
Na 96 let byl Kazachstán rozdělen do dvou časových pásem, UTC+5 na západě a UTC+6 na východě. 1. března 2024 se celá země přesunula do jediné zóny: UTC+5. Hodiny v Astaně, Almaty, Shymkentu a dvanácti regionech se otočily zpět o hodinu.
Uvedený důvod je to, co dělá toto neobvyklé. Kazašští vědci tvrdili, že UTC+6 neodpovídá přirozenému slunečnímu času a že to negativně ovlivňuje biologické rytmy a lidské zdraví. Vláda zvolila posun blíže ke slunci.
Astana přešla z přibližně 74 minut před vlastním slunečním polednem na přibližně 14.
→ Astana
LISABON, 1976 a 1996 — dvakrát zamítnuto, dvakrát obráceno.
Portugalsko leží asi 9° západně v souladu s Británií a Irskem a patří do GMT. Stejně to zkusilo středoevropský čas dvakrát: od 1966 do 1976 a znovu od 1992 do 1996. V obou případech se vrátilo.
Druhý zvrat řídila rodičovská sdružení. Děti odcházely do školy za tmy a odmítaly jít spát, dokud bylo světlo.
CARACAS, 1912 a 2007 — pravý poledník, adoptovaný dvakrát.
Venezuela má střed poblíž 67°30′ západně, téměř přesně v polovině mezi standardními poledníky na 60° a 75°. Nevyhovuje ani celohodinová zóna.
V 1912 země přijala UTC−4:30, se středem na poledníku, na kterém ve skutečnosti leží. Caracas byl pak asi dvě minuty od slunečního poledne. V roce 1965 se toho vzdala, aby se přizpůsobila mezinárodní celohodinové praxi, a vzala to zpět v prosinci 2007.
Znovu jej opustila v roce 2016, během energetické krize. Dnes Caracas běží asi 28 minut před sluncem.
→ Caracas
SEOUL, 1954 — obnovení předkoloniálního poledníku.
Korea přijala UTC+8:30 v roce 1908 na základě 127,5° východně – což je pro poloostrov astronomicky asi správné. V 1912, pod japonskou koloniální nadvládou, ji generální guvernér přesunul na UTC+9, aby odpovídal Japonsku.
21. března 1954 vláda obnovila UTC+8:30, předkoloniální standard a ten přesnější. Trvalo to až do roku 1961, kdy se země vrátila k UTC+9 s odvoláním na administrativní efektivitu a koordinaci s obchodními partnery.
Soul měl proto astronomicky správné časové pásmo dvakrát a dvakrát se ho vzdal.
Co mají tito čtyři společného.
Nic moc, kromě toho, že v každém případě někdo argumentoval nahlas. Portugalští rodiče mluví o temných ránech. Kazašští vědci mluví o cirkadiánním rytmu. Venezuelské a korejské vlády mluví o poledníku, na kterém země ve skutečnosti leží.
Všude jinde se hodiny pohybovaly kvůli obchodu, vyrovnání, spojenci, okupantovi nebo energetickému výpočtu – a slunce nebylo konzultováno.