Půlnoc není jednoznačná odpověď. Je to volba a po většinu lidské historie to nebyla ta nejoblíbenější.
Někde musí den začít a ve skutečnosti jsou jen tři kandidáti: když slunce vyjde, když zapadne, nebo v nějakém libovolném bodě ve tmě, když se nikdo nedívá. Každý z těchto tří byl oficiálním národním standardem a dva z nich stále jsou.
KÁHIRA — kde byl vynalezen čtyřiadvacetihodinový den.
Egyptští astronomové rozdělili oblohu do 36 skupin hvězd nazývaných dekany a použili je jako noční hodiny. Za celou noc bylo vidět dvanáct, takže noc měla dvanáct hodin – a den jich mělo dvanáct, aby tomu odpovídalo.
Odtud pochází 24hodinový den a nikdy nebyl revidován. Stejný systém produkoval 365-denní civilní kalendář s žádným přestupným dnem vůbec; když Ptolemaios III. navrhl přidat jeden v roce 238 př.nl, kněží odmítli. Kalendář se poté 1 460 let posouval zpět mezi ročními obdobími, než se vrátil tam, kde začal.
ISTANBUL — kde den začínal západem slunce, až do roku 1926.
V osmanském systému alaturka byla dvanáctá hodina okamžikem, kdy slunce zapadlo. Což znamená, že se každý den hýbal okamžik a každé hodiny v zemi se musely upravovat každých pár dní, celý rok, navždy.
Tuto práci nebylo možné centralizovat. Vyžadovalo to muvakkitany – místnosti pro měření času připojené k mešitám – osazené specialisty, kteří průběžně počítali a upravovali, takže město zůstalo zhruba v souladu samo se sebou.
Zákon 697, přijatý v Ankaře 26. prosince 1925, jej zrušil od 1. ledna 1926. Muvakkitané byli formálně uzavřeni až v roce 1952.
NAIROBI — kde den stále začíná východem slunce.
Svahilský čas se počítá od úsvitu. Sedmá ráno podle mezinárodního počítání je saa moja – hodina jedna. Posun je přesně šest hodin a den a noc běží jako dva samostatné dvanáctihodinové cykly.
Denně se používá v Keni, Tanzanii a Ugandě. Vícejazyční Východoafričané mění systémy podle toho, jakým jazykem mluví.
Funguje to, protože Nairobi leží na 1,3° jižně, kde se východ slunce po celý rok téměř nepohne.
→ Nairobi
ADDIS ABEBA — stejný princip a navíc jiný rok.
Etiopie také začíná svůj den za úsvitu: šest ráno je mezinárodně dvanáct v Etiopii. Vedle toho běží kalendář třinácti měsíců — dvanáct ze třiceti dnů plus krátký třináctý zvaný Pagumē — což je v současnosti sedm až osm let za gregoriánským.
Struktura tohoto kalendáře je staroegyptský civilní kalendář, zděděný koptskou církví. Rámec Káhira postavený před pěti tisíci lety zde stále běží.
PRAHA — hodiny, které si odmítají vybrat.
Orloj běží na zdi Staroměstské radnice v Praze od roku 1410.** Zobrazuje současně:
- Staročeský čas, ve kterém den začíná západem slunce – stejný princip jako v Osmanském Istanbulu
- Babylonský čas, ve kterém den začíná východem slunce a denní světlo je rozděleno na dvanáct bez ohledu na délku – stejný princip jako v Nairobi a Addis Abebě
- Středoevropský čas – pevné hodiny, počítané od půlnoci
- Hvězdný čas – měřeno spíše proti hvězdám než proti slunci
Jeden ciferník. Čtyři odpovědi na otázku, kdy začíná den. Vše běží najednou. Vše správně.
Všude jinde v této sérii se město o těchto systémech dohadovalo a jeden si vybralo. Praha postavila stroj, který ukazuje všechny a nechala rozhodnutí na tom, kdo hledá.