Půlnoc není samozřejmá odpověď. Je to volba, a po většinu lidských dějin nebyla ta nejoblíbenější.
Den musí někde začínat a kandidáti jsou vlastně jen tři: když slunce vyjde, když zapadne, nebo v nějakém libovolném bodě ve tmě, kdy se nikdo nedívá. Každý z nich už byl oficiálním celostátním standardem a dva z nich jsou jím dodnes.
KÁHIRA — kde byl vynalezen čtyřiadvacetihodinový den.
Egyptští astronomové rozdělili oblohu na 36 hvězdných skupin zvaných dekany a používali je jako noční hodiny. Během celé noci jich bylo vidět dvanáct, takže noc dostala dvanáct hodin – a den k tomu dalších dvanáct.
Odtud pochází 24hodinový den a nikdy se neměnil. Týž systém dal vzniknout 365dennímu občanskému kalendáři úplně bez přestupného dne; když Ptolemaios III. v roce 238 př. n. l. navrhl jeden přidat, reforma se nikdy neujala. Kalendář pak asi 1 460 let putoval ročními obdobími pozpátku, než se znovu shodl s východem Síria.
→ Káhira
ISTANBUL — kde den až do roku 1926 začínal západem slunce.
V osmanském systému alaturka byla dvanáctá hodina okamžikem, kdy zapadlo slunce. To znamená, že se ten okamžik posouval každý den a všechny hodiny v zemi se musely každých pár dní seřizovat – celý rok, pořád dokola.
Tuto práci nebylo možné centralizovat. Vyžadovala muvakkithane – časoměrné místnosti při mešitách – s odborníky, kteří neustále počítali a seřizovali, aby se město se sebou samým alespoň zhruba shodlo.
Zákon č. 697, přijatý v Ankaře 26. prosince 1925, systém od 1. ledna 1926 zrušil. Muvakkithane byly formálně uzavřeny až v roce 1952.
NAIROBI — kde den stále začíná východem slunce.
Svahilský čas se počítá od svítání. Sedmá ráno podle mezinárodního počítání je saa moja – první hodina. Posun je přesně šest hodin a den i noc běží jako dva samostatné dvanáctihodinové cykly.
Denně se používá v Keni, Tanzanii a Ugandě. Vícejazyční obyvatelé východní Afriky přepínají mezi systémy podle toho, jakým jazykem zrovna mluví.
Funguje to proto, že Nairobi leží na 1,3° jižní šířky, kde se čas východu slunce během roku téměř nemění.
→ Nairobi
ADDIS ABEBA — stejný princip a navíc jiný rok.
Etiopie také začíná den za svítání: šest hodin ráno podle mezinárodního času je v Etiopii dvanáct hodin. Vedle toho používá kalendář o třinácti měsících – dvanáct po třiceti dnech plus krátký třináctý zvaný Pagumē –, který je v současnosti sedm až osm let za gregoriánským.
Stavba tohoto kalendáře je staroegyptský občanský kalendář, zděděný prostřednictvím koptské církve. Rámec, který Egypt vybudoval před pěti tisíci lety, tu stále běží.
PRAHA — hodiny, které odmítají vybrat si.
Orloj běží na zdi Staroměstské radnice v Praze od roku 1410. Zobrazuje současně:
- Staročeský čas, v němž den začíná západem slunce – stejný princip jako v osmanském Istanbulu
- Babylonský čas, v němž den začíná východem slunce a světlá část dne se bez ohledu na svou délku dělí na dvanáct hodin – začátek při východu slunce jako v Nairobi a Addis Abebě, kde však mají hodiny pevnou délku
- Středoevropský čas – pevné hodiny, počítané od půlnoci
- Hvězdný čas – měřený podle hvězd, a ne podle slunce
Jeden ciferník. Čtyři odpovědi na otázku, kdy začíná den. Všechny běží současně. Všechny jsou správné.
Všude jinde v této sérii se město o těchto systémech přelo a jeden si vybralo. Praha postavila stroj, který ukazuje všechny, a rozhodnutí nechala na tom, kdo se dívá.
→ Praha