Aktuální místní čas: Londýn

Denní světlo během roku: Londýn

Věděli jste, že…

Jedna rodina prodávala Londýnu čas 104 let

Abyste mohli řídit černý taxík v Londýně, musíte složit zkoušku nazvanou The Knowledge, která probíhá od roku 1865.

Abyste ji mohli projít, musíte si zapamatovat každou ulici v okruhu šesti mil od Charing Cross. To je zhruba 25 000 ulic. Musíte se také naučit umístění asi 20 000 pamětihodností – muzeí, ambasád, divadel, klubů, policejních stanic – a 320 stanovených tras, kanonizovaných organizací Transport for London v dokumentu známém jako Blue Book.

Kandidáti jezdí po městě na mopedech s psací deskou připevněnou k řídítkům až patnáct hodin denně a za pochodu nahlas říkají názvy ulic. Většině z nich to trvá tři až čtyři roky. Nejrychleji to někdo udělal za osmnáct měsíců. Zhruba polovina ji nikdy nedokončí.

Zkoušky se nazývají appearances („vystoupení“). Zkoušející náhodně určí dva body a kandidát odříká nejkratší cestu mezi nimi. Jediná povolená mapa je ta v jeho hlavě.

A hlavu to opravdu mění. Ve studii University College London podstoupilo osmdesát adeptů vyšetření mozku ještě před začátkem přípravy, spolu s odpovídající kontrolní skupinou. Na začátku nebyl žádný rozdíl. O čtyři roky později vykazovali adepti, kteří uspěli, měřitelný nárůst šedé hmoty v zadním hipokampu – oblasti spojené s prostorovou pamětí. Ti, kdo se připravovali a neuspěli, nevykazovali nic. Kontrolní skupina také ne. Když taxikáři odejdou do důchodu, hipokampus se zase zmenší.

Hodiny: což je podruhé, co Londýn vyřešil problém tím, že vložil odpověď do člověka a nechal ho s ní chodit.

V roce 1836 měl královský astronom v Greenwichi problém: hodináři neustále klepali na dveře observatoře a ptali se, kolik je hodin. Založil tedy předplatitelskou službu a svěřil ji asistentovi Johnu Henrymu Belvillovi.

Belville dostal kapesní chronometr vyrobený Johnem Arnoldem v 90. letech 18. století. Všichni mu říkali Arnold. Jednou týdně porovnal Arnolda s hlavními hodinami observatoře – s přesností na desetinu sekundy – a pak s ním obešel po Londýně zhruba 200 předplatitelů, kteří si podle něj seřídili vlastní hodiny.

Zemřel v roce 1856. Jeho vdově Marii byl odepřen důchod, a tak si místo něj vymohla jeho práci a sama roznášela čas po Londýně, dokud v roce 1892 ve věku 81 let neodešla na odpočinek. Pak práci převzala její dcera Ruth, tehdy osmatřicetiletá, a nosila Arnolda londýnskými doky, Clerkenwellem, West Endem a Baker Street dalších čtyřicet osm let.

Ruth odešla do důchodu v roce 1940 ve věku 86 let. Obchod běžel 104 let na jedny kapesní hodinky.

Nejlepší část: konkurenční firma, Standard Time Company, distribuovala čas elektrickým telegrafem a vedla kampaň v přednáškových sálech a novinách, aby zdiskreditovala ženu, která nosila čas v kabelce. Z trhu ji ale nevytlačili. Arnold je dnes v londýnském Science Museum.

V roce 1884 na konferenci ve Washingtonu hlasovalo dvaadvacet z pětadvaceti zemí pro to, aby nulová zeměpisná délka procházela přes Airy Transit Circle v Greenwichi. Každé časové pásmo na Zemi – včetně toho, ve kterém to čtete – se měří od této čáry.

Což je legrační, protože ta čára je na špatném místě.

Slavný mosazný pás, který turisté obkročují kvůli fotografiím, leží asi 102 metrů západně od místa, kde GPS uvádí nulu. Nikdo se přitom nespletl. Airy v roce 1850 vyrovnal svůj dalekohled pomocí nádoby se rtutí, jejíž hladina se řídí místní gravitací – a místní gravitace v Greenwichi nesměřuje přesně k zemské ose. Obě čáry jsou správně. Jen odpovídají na různé otázky.

Nejfotografovanější čára na světě je o 102 metrů vedle a celá planeta si podle ní stejně nastavuje hodinky.