Aktuální místní čas: Peking

Denní světlo během roku: Peking

Věděli jste, že…

Čína sloučila pět časových pásem do jednoho a už se neohlédla

Chcete-li si koupit auto na benzín v Pekingu, musíte nejprve vyhrát v loterii.

Město zavedlo v roce 2011 kvóty na registrační značky, aby zpomalilo nárůst počtu vozidel a smog. Značky se přidělují veřejným losováním a šance od té doby neustále klesají. V lednu 2011 měl žadatel šanci zhruba 9,4 %. V prosinci 2012 to bylo 1,4 %. Koncem roku 2019 asi 0,2 %.

V jednom kole v červnu 2018 soupeřilo o 6 333 značek přes 2,8 milionu lidí – základní šance byla 1 : 2 031, protože dlouholetí žadatelé mají v losování větší váhu. Kvóta pro auta se spalovacím motorem klesla z 90 000 pro rok 2017 na méně než 40 000. Povolené roční registrace klesly z 240 000 na 100 000.

Průměrná doba ve frontě je 26 měsíců. Čekací listina na elektrická vozidla překročila 400 000 lidí, a těm na jejím konci řekli, ať počítají až s osmi lety.

Kolem toho vyrostla celá stínová ekonomika. Vznikly agentury, které kupující propojují se stávajícími držiteli značek – údajně za zhruba 15 650 dolarů za značku pro elektromobil a 22 700 za benzínovou. Někteří lidé registrují auta na jméno manžela či manželky a údajně se uzavírají i sňatky výhradně za tímto účelem, za zhruba 2 845 dolarů ročně nebo 9 816 dolarů na pět let. Jiní kupují značky z jiných měst než Pekingu za asi 250 dolarů, pronajímají si je od prodejců aut nebo kupují ojetá auta, ke kterým značka patří.

V odborné literatuře se skrývá opravdu zvláštní zjištění. Protože průměrné čekání přesahuje dva roky, lidé si během něj vytvoří návyky bez auta. Jedna studie zjistila, že po obvyklém 26měsíčním čekání pravděpodobnost, že výherce skutečně začne jezdit autem, klesá o 16 % – což snižuje roční počet najetých kilometrů ve městě o 8,48 milionu.

Loterie funguje zčásti tím, že trvá tak dlouho, až lidé o výhru přestanou stát.

Loterie o registrační značky plodí trh s fiktivními sňatky. Jediné národní časové pásmo plodí druhý národní čas. V obou případech oficiální systém platí dál a vedle něj vyrůstá paralelní.

Čína je široká asi 5 000 kilometrů a rozkládá se zhruba od 73° do 135° východní délky. To stačí na pět časových pásem a v letech 1918–1949 je skutečně měla – nejprve jako návrh, od roku 1939 oficiálně.

V roce 1918 navrhla Ústřední observatoř Čínské republiky pět pásem, později oficiálně zavedených:

• Kunlun – UTC+5:30
• Sinkiang–Tibet – UTC+6
• Kansu–Szechwan – UTC+7
• Chungyuan – UTC+8
• Changpai – UTC+8:30

Tři hodiny rozdílu mezi oběma konci země.

V roce 1949 nově vzniklá Čínská lidová republika všech pět pásem zrušila a převedla celou zemi na jediný čas: pekingský čas, UTC+8. Směrnice Státní rady z května 1980 to znovu potvrdila. Čína od té doby žije v jediném časovém pásmu – bez regionálních odchylek a bez letního času, pokud nepočítáme krátký pokus v letech 1986–1991.

Pro srovnání: souvislé území Spojených států je zhruba stejně široké a používá čtyři pásma. Rusko jich používá jedenáct. Čína jedno.

Hodiny: nejvíc je to vidět na západním konci.

V Kašgaru v Sin-ťiangu slunce uprostřed zimy vychází až kolem 10 hodin ráno podle oficiálních hodin a zapadá kolem půl osmé večer. Lidé se probouzejí za tmy, snídají ve tmě a začínají pracovní den před východem slunce, protože hodiny na stěně říkají, že je čas.

V praxi se v Sin-ťiangu široce používá druhý, neoficiální čas – sinťiangský neboli urumčijský čas, o dvě hodiny pozadu za Pekingem, tedy UTC+6, který mnohem lépe odpovídá místnímu slunci. Peking ho v roce 1986 povolil pro civilní použití, ale železnice, letecká doprava a úřady se dál řídí pekingským časem. Je to prostě čas, podle kterého běží velká část každodenního života.

Prakticky to znamená, že si tamní lidé musí běžně ujasňovat, ke kterým hodinám se čas schůzky vztahuje. Dlouholetí obyvatelé popisují ustálený zvyk: půl hodiny před schůzkou poslat zprávu a zdvořile se zeptat, jestli oba myslíte stejnou hodinu.

A světový software zná obojí. Mezinárodní databáze časových pásem obsahuje `Asia/Shanghai` pro oficiální národní čas – a také `Asia/Urumqi` s UTC+6, aby systémy dokázaly zachytit regionální čas, který existuje vedle oficiálního národního.