Aktuální místní čas: Dillí

Denní světlo během roku: Dillí

Věděli jste, že…

Indie řídí celý subkontinent jedněmi hodinami a všichni vědí, že to nesedí

Vlaky metra v Dillí urazí každý den přibližně 140 000 kilometrů.

Obvod Země je zhruba 40 000 km. Síť tedy denně třiapůlkrát objede svět – při 4 508 jízdách 343 souprav s 2 368 vozy na 374 kilometrech tratí a 271 stanicích.

V roce 2025 metro uskutečnilo 2,36 miliardy jízd cestujících – v průměru 6,46 milionu lidí denně. Jeho jednodenní rekord z 8. srpna 2025 činí 8 187 674 cestujících. Vlaky jezdí ve dvouminutových intervalech, některé linky jsou bez strojvedoucího a DMRC uvádí dochvilnost kolem 99,9 %.

Nic z toho před rokem 2002 neexistovalo. První úsek byl otevřen 24. prosince toho roku.

Druhé dillíské číslo je méně lichotivé a vysvětluje, proč bylo metro nezbytné. Město má přibližně 11,4 milionu registrovaných motorových vozidel – zhruba dvě třetiny z nich jsou jednostopá – což je více než Velká Bombaj, Čennaí a Kalkata dohromady.

Hodiny: dvouminutový interval při 99,9% dochvilnosti je systém, který naprosto závisí na tom, že se všichni shodnou, kolik je hodin. A to dělá z Dillí zajímavé místo pro jeho provoz.

Indický standardní čas je UTC+5:30 a odvozuje se od jediného poledníku na 82°30′ východní délky – poledníku, který prochází hodinovou věží v Mirzápuru v Uttarpradéši. Oficiálním časem země se stal 1. září 1947, dva týdny po nezávislosti, a nahradil tak koloniální mozaiku bombajského, kalkatského a madráského času.

Jedny hodiny pro všechny – kvůli národní soudržnosti.

Problém je v mapě. Indie má od západu na východ zhruba 2 900 kilometrů. Podle středního slunečního času by měla tři časová pásma. Kontinentální Spojené státy, které jsou širší, mají čtyři.

Důsledkem je, že slunce vychází v nejvýchodnější vesnici Dong téměř o dvě hodiny dříve než na dalekém západě Gudžarátu. V Ásámu v listopadu a prosinci může slunce zapadat už kolem půl páté odpoledne, zatímco oficiální pracovní den pokračuje. V létě tam slunce vychází před čtvrtou ranní a celé hodiny nikdo nemá nic v plánu.

Severovýchod si tedy v tichosti vybudoval vlastní časové pásmo a nikoho se neptal.

Čas čajových zahrad – chai bagan – zavedly britské čajové společnosti v Ásámu, aby ze dne vytěžily víc pracovních hodin za světla. Nastavuje se hodinu před IST. Je zcela neoficiální, neobjevuje se v žádné mezinárodní databázi časových pásem a na čajových plantážích se dodnes denně používá. Dělníci vstávají, pracují a jdou spát podle času, který země neuznává.

Spor nikdy neutichl. Poslanci obou komor parlamentu se vlády od roku 2002 nejméně šestnáctkrát ptali, zda Indie zavede dvě časová pásma.

V lednu 2014 stát Ásám prostě oznámil, že si posouvá hodiny o hodinu dopředu na čas bagan. Nemělo to žádný právní účinek – čas je federální záležitostí – a nic se nestalo.

Pak se ozval i oficiální indický strážce času. CSIR National Physical Laboratory zveřejnila v Current Science studii, ve které dospěla k závěru, že dvě zóny jsou technicky proveditelné, s úzkou demarkační linií na hranici Západního Bengálska a Ásámu. Dřívější studie Národního institutu pokročilých studií (NIAS) odhadovala, že posunutí indického času o půl hodiny dopředu by mohlo ušetřit přibližně 2,7 miliardy kilowatthodin elektřiny ročně.

Protiargument byl vždy stejný: Indické železnice vypravují denně zhruba 13 000 vlaků podle jedněch hodin a nikdo nechce být tím, kdo je rozdělí.

Indie si tedy ponechává jedno časové pásmo – zvolené pro jednotu, uchované pro logistiku – a několik milionů lidí v čajových zahradách dál žije hodinu před vlastní zemí.