Aktuální místní čas: Madrid

Denní světlo během roku: Madrid

Věděli jste, že…

Španělsko si seřídilo hodiny podle Berlína a už je nevrátilo

Madrid má více než 21 400 barů, které obsluhují město s přibližně 3,4 miliony obyvatel – zhruba jeden bar na každých 159 obyvatel.

Španělsko jako celek je nejhustší barovou zemí v Evropské unii. V závislosti na datovém souboru se národní číslo pohybuje od jednoho baru na 169 až jednoho na 207 obyvatel. Španělský statistický úřad napočítal 277 539 pohostinských zařízení v populaci 47,3 milionu.

Z toho plyne srovnání, které Španěly baví nejvíc: Španělsko má více barů než nemocničních lůžek. V zemi je asi 163 437 nemocničních lůžek – jedno na 289 lidí. Zhruba na každých 170 je bar.

Regionální čísla jsou podobně nevyrovnaná. Samotná Andalusie má 58 486 podniků – údajně více než Dánsko, Finsko, Norsko a Irsko dohromady. Katalánsko má 54 509. Region Madrid 36 248.

Upozornění k definici: „bar“ se zde počítá široce a zahrnuje kavárny, obchody se zmrzlinou, restaurace a cervecerías – kdekoli, kde si můžete sednout na kávu nebo pivo. Ale právě o to jde. Španělský bar není večerní místo. Podává topinku s rajčetem v osm, bocadillo v jedenáct, tříchodové menú del día ve dvě a tapas v devět.

Hodiny: což nás přivádí k tomu, proč španělský den zvenčí vypadá tak zvláštně – a proč zvláštní není.

Bary nemají otevřeno pozdě. To hodiny jdou napřed.

Španělsko přijalo v roce 1901 greenwichský střední čas, jak to odpovídá jeho zeměpisné poloze. Většina pevninského Španělska leží západně od Greenwichského poledníku. Podle zeměpisné délky patří k Británii, Portugalsku a Maroku.

Potom 16. března 1940, v jedenáct v noci, Franco posunul hodiny o hodinu dopředu, aby odpovídaly nacistickému Německu. Bylo to gesto – Španělsko zůstalo neutrální – a vláda uvedla, že změna bude časem vrácena.

To bylo před více než osmdesáti lety. Španělsko má stále berlínský čas. Je dnes nejzápadnější zemí Evropy se středoevropským časem a sdílí hodiny s Polskem a Maďarskem. Kanárské ostrovy mají rozumně GMT. Madrid leží téměř na 4° západní délky, ale řídí se časem určeným pro 15. poledník východní délky, takže jdou jeho hodiny zhruba o 75 minut napřed oproti vlastnímu slunci.

Následky jsou nepřehlédnutelné. V Galicii, na dalekém severozápadě, vychází zimní slunce až kolem deváté hodiny ráno – děti začínají školní den za tmy. Španělská televize v hlavním vysílacím čase běží od deseti večer až do doby po půlnoci.

A slavný španělský denní režim nakonec vůbec není věcí temperamentu. Jak říká jedna španělská profesorka managementu: Španělé obědvají ve 14:00 a večeří ve 21:00 – ale měřeno podle polohy slunce je to ve 13:00 a ve 20:00. Přesně tehdy, kdy jí zbytek Evropy. Španělsko nejí pozdě. Španělské hodiny běží rychle a všichni se jim už tři generace zdvořile přizpůsobují.

Parlamentní komise doporučila návrat k GMT v roce 2013. Vláda to znovu prostudovala v roce 2016. Nic se nestalo.

Pokud vám to zní povědomě, mělo by. Buenos Aires dělá přesně to samé – běží zhruba padesát čtyři minut před vlastním sluncem – a získává úplně stejnou pověst, že jí pozdě.

Dvě země, dva kontinenty, žádné spojení mezi nimi, jeden identický mechanismus: někdo posunul hodiny a celá kultura se přeuspořádala podle nového čísla – a pak o ní začali říkat, že miluje noc.

Portugalsko mezitím leží 500 kilometrů západně od Madridu, má čas o hodinu méně a španělské uspořádání dvakrát vyzkoušelo, než se ho vzdalo.