Věděli jste, že…
Město, které řeklo dálnici ne
V 60. letech měl Vancouver dostat dálnici. Osm pruhů na estakádě, vjíždějících do centra z východu a protínajících přímo Strathconu, Gastown a Čínskou čtvrť, než by se stočily podél nábřeží. Byl to standardní severoamerický plán té doby. Dělalo to tak každé město.
Obyvatelé Vancouveru – mnozí z nich byli lidé, jejichž čtvrti byly naplánovány k demolici – s tím bojovali a zvítězili. V roce 1972 byla v úřadu nová městská rada a dálnice byla mrtvá. Dnes je Vancouver jediným velkým severoamerickým městem, kde do centra nebo skrz něj nevede žádná dálnice.
Jediným fyzickým důkazem, že plán kdy existoval, jsou dva viadukty poblíž False Creek, postavené před zhroucením projektu, které nyní sebevědomě vedou odnikud nikam.
To, co nahradilo dálnici, byla celá filozofie budování města, kterou dnes plánovači jinde bez ironie nazývají vancouverismus. Město tak odhodlané nenechat se projíždět auty, že je pravidelně vyhlašováno jedním z nejlépe obyvatelných míst na Zemi. Provoz je stále hrozný. Nikdo nikdy nepředstíral opak.
Hodiny: Vancouver leží na 49° severní šířky a za svůj výhled platí. Nejdelší den v roce trvá asi 16 hodin 15 minut. Nejkratší asi 8 hodin 10 minut. To je osmihodinový výkyv mezi červnem a prosincem – stejné ulice, stejné souřadnice, jako dvě různé planety vzdálené od sebe šest měsíců.
O to směšnější je, že Vancouver stále mění hodiny dvakrát ročně. Britská Kolumbie už schválila zákon, který střídání času ukončí. Čeká však, až se americké západní pobřeží pohne jako první, protože provincie se nemůže rozumně vzdát letního času, když to ještě dělá Seattle. Vancouver tedy čeká – potmě, ve čtvrt na pět odpoledne.
Zdroje
- CBC News: „How nixing a downtown freeway 50 years ago made Vancouver one of the world's most liveable cities“
- Literary Review of Canada, „The City That Could Have Been“
- Planetizen