Aktuální místní čas: Apia

Denní světlo během roku: Apia

Věděli jste, že…

Samoa překročila datovou hranici dvakrát, pokaždé opačným směrem a ze stejného důvodu

V roce 1889 připlul na Samou skotský spisovatel s nemocnými plícemi a hledal podnebí, které by ho udrželo naživu. Koupil 314 akrů na svazích hory Vaea nad Apií a postavil dům, který nazval Vailima – samojsky „pět vod“.

Dům měl pět ložnic, knihovnu, taneční sál, koncertní křídlo, ubrus darovaný královnou Viktorií, aktovou sochu, kterou daroval sám Rodin, a – v tropech, na třináctém stupni jižní šířky – jediný fungující krb na Samoe.

Tím spisovatelem byl Robert Louis Stevenson, který napsal Ostrov pokladů a Podivný případ Dr. Jekylla a pana Hyda. Samoané mu říkali Tusitala, vypravěč příběhů. Naučil se jazyk, postavil se na jejich stranu proti koloniální nadvládě a zemřel tam v roce 1894 ve čtyřiačtyřiceti letech – ne na tuberkulózu, před níž sem utekl, ale na mozkové krvácení.

To, co následovalo, stojí za to spočítat. Místní mu ručně vyrobili rakev a přes noc drželi u těla stráž. Druhý den zhruba 200 Samoanů prosekalo tisíc stop dlouhou stezku na horu Vaea, aby mohla být rakev vynesena na vrchol – nesli ji a střídali se. Stezku pojmenovali Cesta milujících srdcí. Stevenson byl pohřben nedaleko vrcholu s výhledem na oceán, pod epitafem z jedné ze svých básní.

Stevenson žil na Samoe tři roky, když se země poprvé přesunula přes mezinárodní datovou hranici – a tady tento příběh vlastně začíná.

V roce 1892 přesvědčili američtí obchodníci samojského krále, aby ostrovy přesunul ze západní strany mezinárodní datové hranice na východní, aby Samoa měla stejný pracovní týden jako Kalifornie.

Aby mohla Samoa přeskočit, musela jeden den zopakovat. Zvoleným datem byl 4. červenec. Samoa tak slavila americký Den nezávislosti dvakrát za sebou.

O 119 let později se vrátila zpátky.

Do roku 2011 se počty obrátily. Zhruba 70 % obchodu Samoy připadalo na Austrálii, Nový Zéland a Asii; jen asi 15 % na Spojené státy. A být o den pozadu znamenalo ztratit každý týden něco jako dva pracovní dny. Jak se tehdy vedení země vyjádřilo: zatímco na Samoe je pátek, na Novém Zélandu je již sobota – a zatímco Samoané jsou v neděli v kostele, v Sydney a Brisbane se už zase pracuje.

Samoa tedy v červnu 2011 přijala zákon a o půlnoci ve čtvrtek 29. prosince přešly hodiny rovnou na sobotu 31. prosince.

Pátek 30. prosince 2011 na Samoe neexistoval.

Neexistoval ani na Tokelau s asi 1 500 obyvateli, které udělalo stejný skok tutéž noc. 186 000 obyvatel Samoy šlo spát ve čtvrtek a probudilo se v sobotu – z UTC−10 se přesunuli na UTC+14 (v letním čase; ve standardním čase z UTC−11 na UTC+13) – posun o dvacet čtyři hodin v jediném okamžiku.

Vláda nařídila, že každý, kdo měl podle rozpisu pracovat v den, který neexistoval, dostane plnou mzdu.

U věže s hodinami v Apii se shromáždily davy. Nechyběly sirény, ohňostroje, klaksony aut, kostelní zvony a modlitební bohoslužby. Byla vydána poštovní známka s nápisem do budoucnosti.

Hodiny: následky jsou stále viditelné na mapě.

Americká Samoa se nepřidala. Leží asi sto kilometrů daleko a je teď přesně o den pozadu: na hodinách stejný čas, jiné datum. Krátká plavba lodí mezi oběma místy překročí celé kalendářní datum.

A postavení Samoy ve světě se obrátilo. Patřila k posledním místům na Zemi, kam každý nový den dorazil. Teď patří k prvním – země, která dříve světový den končila, ho nyní zahajuje.

Jeden důsledek nikdo nepředvídal. Sbory adventistů sedmého dne na Samoe se rozdělily v otázce, který den je teď skutečnou sobotou (sabatem), protože sedmidenní cyklus, který dodržovaly, už neodpovídal kalendáři kolem nich.

Samoa dvakrát posunula své datum a v obou případech ze stejného důvodu: být vzhůru ve stejnou dobu jako ten, s kým obchoduje. V roce 1892 to znamenalo získat den. V roce 2011 jeden ztratit.