Aktuální místní čas: Stockholm

Denní světlo během roku: Stockholm

Věděli jste, že…

Švédsko vynalezlo den, který existoval přesně jednou

Méně než 1 % švédského domácího odpadu jde na skládku.

Zbytek se recykluje, kompostuje nebo energeticky využije spálením v 33 nebo 34 spalovnách s energetickým využitím odpadu. Zhruba polovina domovního odpadu se spaluje; teplo se dodává do sítí dálkového vytápění, které vytápějí přes milion domácností, a jen jeden závod ve Stockholmu vytápí asi 190 000 z nich. Podíl domovního odpadu, který se recykluje nebo jinak využije, vzrostl z asi 38 % v roce 1975 na dnešních zhruba 99 %. Průměrný Švéd přesto vyprodukuje 467 kg odpadu ročně.

Švédsko také dováží odpadky. Ročně jde o 800 000 až 1,9 milionu tun z Velké Británie, Norska, Irska a Itálie, které za tuto službu platí zhruba 43 USD za tunu. Švédsku to vynáší kolem 100 milionů dolarů ročně. V roce 2016 tvořil dovezený odpad 20–25 % všeho, co se spálilo.

Tím se dostáváme k té zajímavé části, protože příběh, který o tom všichni vyprávějí, je mylný.

Pořád se dočtete, že Švédsku došly odpadky a musí dovážet odpad z jiných zemí, aby jeho spalovny mohly běžet. Je to krásná představa, ale není pravdivá. Anna-Carin Gripwallová ze švédského svazu pro nakládání s odpady Avfall Sverige v roce 2016 řekla deníku The Independent, že spalovny by mohly místo toho spalovat biopaliva – a v prosinci 2025 to serveru Snopes znovu potvrdila. Swedenergy říká totéž.

Švédsko nedováží odpadky proto, že by je potřebovalo. Dováží je proto, že mu za to jiné země platí.

Hodiny: Švédsko už má s proslulými fakty, která se ukážou složitější, než se zdají, své zkušenosti.

Když se zbytek Evropy přel o gregoriánský kalendář, Švédsko přišlo s něčím, co znělo jako rozumný kompromis. Místo aby vymazalo deset dní najednou, přejde postupně: čtyřicet let vynechá všechny přestupné dny a kolem roku 1740 se kalendář potichu srovná, aniž by si toho kdo všiml.

Švédsko podle plánu vynechalo přestupný den v roce 1700.

Pak začala Velká severní válka, Švédsko mělo jiné starosti a zapomnělo vynechat rok 1704. A pak zapomnělo znovu v roce 1708.

Země se tak ocitla v situaci, v jaké dosud žádná jiná země v historii nebyla: den před juliánským kalendářem, deset dní za gregoriánským a na světě sama s vlastním kalendářem, podle kterého se nikdo jiný nevyznal.

V roce 1711 to král Karel XII. vzdal a nařídil návrat k juliánskému kalendáři. Švédsko k tomu muselo vrátit den, který v roce 1700 vypustilo. Jenže rok 1712 byl přestupný, takže 29. únor už měl.

Švédsko tedy přidalo ještě jeden den.

30. února 1712. Byl pátek. Rok měl 367 dní. Je to jediný 30. únor v zaznamenané historii a skuteční lidé ho opravdu prožili – manželé Sven Hall a Ellna Jeppsdotterová se toho dne vzali v Ystadu a do konce života nemohli slavit výročí v den, kdy se svatba konala.

Švédsko nakonec přešlo na gregoriánský kalendář v roce 1753, kdy se ze 17. února skočilo rovnou na 1. březen. Trvalo to třiapadesát let a stálo to jednu válku, jedno nemožné datum a čtyři panovníky.

Stockholm leží na 59,3° severní šířky, a má proto jeden z největších ročních rozdílů v délce dne mezi hlavními městy na tomto seznamu. Kolem letního slunovratu má město zhruba osmnáct a půl hodiny denního světla, kolem zimního slunovratu asi šest.

Je v tom cosi příhodného, že země, která se nemohla shodnout, jaký je den, leží tam, kde se délka samotného dne mění o dvanáct hodin. Ve Stockholmu nikdy neměla otázka „jak dlouhý je den?“ stálou odpověď – a na počátku 18. století ji nějakou dobu neměla ani otázka „kolikátého je?“